6 - 8 měsíců
24.12.2009 Vánoce
Tak Vánoce Igču nijak extra nevzaly. Sešlo se jí strašně moc dárků. Štědrý večer spokojeně prospala :-). Vánoce jsme strávili mimo Prahu, takže Igi měla dostatek příležitostí pořádně se vylítat a objevovat nové a nové věci. A v lese nám prohnala zajocha. Asi začátek tréninku - "Ježíšek" nám totiž přinesl píšťalku, reflexní obojek a prý hurá zkusit něco z toho lovectví. Tak jsme obě zvědavé co nás čeká.
19.-20.12.2009 Vánoční návštěva rodiště
Ráno jsme si vyjímečně přivstali a časně ráno popadli věci a hurá na vlak směr Valmez = naše další návštěva rodiště. Že jsme ji pojali vskutku stylově předvánočně, o tom není pochyb. Psi si užívali venku, kde celou atmosféru dotvářel napadaný sníh a mínusové teploty na teploměru, my jsme si pěkně v teple domova užívaly rozmanité dobroty skvělé domácí kuchyně, skvěle jsme si popovídaly, pohráli si s pejsky a pomazlili se se štěňátky z J-vrhu. Igča byla ve společnosti velké smečky spokojená, nejvíce se vyřádila s bráškou Incidentem alias Lasíkem.
Fotodokumentaci z návštěvy můžete vidět tady.
18.12.2009 7 měsíců
Vánoce bez živého stromku si nedovedeme představit, takže jsme dnes vyrazili do mé domoviny. Tam máme totiž jeden připravený (mamčo díky žes nám ten letošní zase koupila). Igča se zase po dlouhé době projela autem. U nás doma potahala Jessinky hračky a proběhla se pořádně lesem, což se jí v tom sněhu nááááramě líbilo. Jen aby nám vydržel do Vánoc, vyhrožují nám že má přijít obleva. Pak už jenom doma trochu poklidit, sbalit věci a dobroty a hurá na výlet.
15.12.2009 Pečou a pečou a na Igi pečou ;-)
I tak by se dalo vyjádřit momentální dění u nás doma. Igče dopřáváme dlouhé vycházky ale na cvičení triků a poslušnosti už nějak v tom předvánočním shonu nezbývá čas. Místo toho může řádit s Coudíkem, protože my občas vyrazíme do divadla nebo na koncert. Lucce děkujeme za hlídání.
29.11.2009 Pandičky a Staromák
Dnes jsme naopak měli návštěvu my. A společně jsme všichni vyrazili na odpolední hodinu do Pandiček. Igi tak ukázala jak jí jdou cviky z poslušnosti, jak zvládá pidi-midi sestavy z agility, vyzkoušela nově áčko a dostali jsme poučení jak na zóny. Pokud jde o počasí, nic moc. Nějak nám přituhuje. A aby toho lítání nebylo málo, podnikla s námi Igi večerní výlet do centra Prahy. Ormkli jsme strom na Staromáku, který se rozsvěcel pár dní předtím. A tím nám definitivně začaly Vánoce a první adventní neděle.
27.11.2009 Na návštěvě u známých
S Igčou jsme vyrazili na oslavu narozenin k našim známým. Musím ji pochválit, odolala stolu plnému dobrot a vůbec se snažila být ten nejvychovanější pejsek na světě :-).
23.11.2009 Že by psí kamarádka?!
S velkým napětím očekáváme v PALEURU každým dnem narození štěňátek Alenky (Alenka z Velfíku) a našeho oblíbence Frazzla (Little Trouble Frazzle). Očekávají se štěňátka všech druhů srsti, černobílého nebo trikolorního zbarvení, pravděpodobně menšího vzrůstu. Velmi zajímavý je Frazzlův rodokmen, zcela nepříbuzný na evropský FCI chov. Na některé Frazzlovy potomky se můžete podívat zde, na další se už straaaaašně moc těším.
Že by jsme si založili smečku a pořídili Igče kamarádku? Kdo ví (tedy, kdyby bylo na mě, tak hned ;-))?. Rodinná rada se ale usnesla, že počkáme až se štěňátka narodí, probereme s paní chovatelkou, zvážíme ještě jednou naše možnosti a uvidíme.
A dnes se také štěňátka narodila - 2 pejsci a 1 fenečka. Na svět přišel Jantar, Jaspis a Jasmína.
21.11.2009 Oskarýn v Praze
Sobotní ráno jsme začali s Igčou krátkou procházkou před panelákem. Za chvíli už drnčel zvonek a asi o minutu později se na schodišti vyloupla hlava Oskara a Gábiny. Jupíííí, už jsou tadýýýý. Záhy jsme zjistili, že Oskarovi ne nadarmo říkali v jeho štěněcím věku malej terorista. Nekompromisně sebral Igče každou hračku a dával sebejistě najevo kdo je tady pán ;-). Byli jsme poučeni, že jak jde o hračku a jídlo tak Oskar nezná bratra, natož ségru a ke všemu nevlastní :-D (o tom jídle jsme se přesvědčili o pár minut později). Probraly jsme s Gábinou kde co. Pak jsme teda usoudily, že už je na čase vyrazit na ten výlet ať to všecho stihnem. Ale nejdřív nechat vylítat psy před panelákem. Přesvědčila jsem se, že volné pobíhání psů nedá Gábině spát :-). Vodítko? Na co? Sice kolem silnice kde jezdí auta, autobusy (je mi líto Gábi, tramvaje bohužel nee ;-) ), stanice metra opodál... Ale taky dostatek travnaté plochy a přece jenom nespočet nachozených km na volno sn očima navrch hlavy a anténkama všude (chvíli trvalo než jsem začala chodit klidně bez vodítka). Ano, psi se u nás venčí většinou na volno (mj. těch yorků bylo max. 5), aspoň Igča se mnou určitě (ale je s podivem, kolik nervních pejskařů tu hystericky vodí pejsky na vodítku a jak dokážou být protivní), ano většinou nebývají konflikty (jen už Igča měla prokouslý ucho ;-) ) a děti si hrají na hřišti (musí být oplocené, protože o kousek dál už je to minové pole z ... no drtivá většina lidí zkrátka bohužel při venčení neuklízí :-/). Každopádně oproti ostatním sídlištím jsme šťastní jak blechy že tu máme tolik zeleně a poměrně dost příležitostí na venčení (nicméně hovoří se o jakémsi obludném obchodním domě tak bůh ví). Zatím ale si pejskové můžou vesele pobíhat. Igče se dokonce podařilo přifařit k Oskarovi tak, že se chvíli o balónek přetahovali (páááni Oskar trhnul rekord, a pak že to nepůjde). Pak asi potřeboval vybít energii nahromaděnou posedáváním v autě, takže nám předvedl jak se běhají coursingové závody. Igča se nechtěla dát zahanbit, ale uznáváme - trénovat ještě musí. Cestou do ZOO jsme se kousek svezli metrem. Pro jihočechy událost roku :-). Oskárek jel prvně a byl úplně vpohodě. Igča prvně bez tašky, taky to celkem šlo. Atrakce jak má být, ale Gábina si klidně vykřikuje jak se jí ta hrůza stavba nelíbí. Naše střížkovské metro, naše krásná velryba. Navrhl ji architekt Patrik Kotas. A dokonce má ocenění nejkrásnější stavba ze skla a oceli, kterou každé dva roky uděluje Evropská asociace ocelových konstrukcí . My ji máme rádi (pokud teda nespím v obýváku, kde celou místnost osvětluje líp než kdejaká lampička). No prostě jsou drzouni na tom jihu. Hračky nám berou, metro haní...a bůh ví čeho se ještě dočkáme :-D.
Zase se těm dvěma musí nechat - ze ZOO byli poměrně nadšení. Na to že se schyluje k zimě, viděli jsme toho dost a dost. Expozice jsou buď nově zbudované nebo šikovně vymyšlené, takže i když se do některých pavilonů nemůže se psy, většinou jsou prosklené a je možné do nich nahlídnout i zvenčí. Vycházku jsme pojali ve stylu kam se nám bude chtít tam půjdem, bezcílně za nosem. Prošli jsme si nejdřív spodní část, pak jsme se vydali nahoru kolem ledních medvědů a vlků do afrického domu. Žirafkám už byla zima, takže jsou pěkně "doma" v teple, mohli jsme je ale vidět za sklem. Venku se spásalo pár zeber. A hlavně tam byly surikaty, moje nejoblíbenější zvířátko :-), to by nebyla návštěva ZOO abych u nich se nestavila. Jedno ale bylo jiné než jindy. A to, že atrakce jsme byli my s našimi psy! Každou chvíli nás někdo zastavoval a vyptával se co je to za rasu. "Teriér? Rus co? Jooo ten rusel aha, no ty znám, jack russell, ne jack, par co? Parson aha..." Kupodivu "Dášenka", na kterou jsme zvyklí byla jen jednou za celý den (docela úspěch). Nejvíc nás ale dostaly hlášky o tom, že "to je stejná rasa akorát jeden je ostříhanej" (hm, asi bysme si měli přečíst něco o úpravě PRT :-D ) nebo že "to jsou zparchantělý jackové na velkejch nohách" (zajímavé že nějací divní jackové se tam pohybovali každou chvíli).
Pak už jsme si to zamířili do Stromovky. Cestou jsem zjistila, že cyklisti dobrý, ale in-linisty mít Igča asi ráda nebude, ti se jí nelíbili ani trochu! Takže trocha adrenalinu při volném pobíhání psů. Igča s Oskarem pak řádili jak černé ruce :-D. Nám řádily bránice a čelisti. Zkrátka super den. Už byl ale čas jít domů, občervstvit se před cestou (ačkoliv mám poznatek že Gábina vůbec nejí), pomazlit se ještě s Oskárkem a rozloučit se. Na nějaké info o výcviku a klikr tréninku ani nedošlo... Den byl nějaký krátký zdálo se mi. Tak příště. Už se moc těšíme, protože Oskar je šikovný a vychovaný pejsek s prima paničkou. A nemá se o nic hůř než Igča (tak nevím jak to s těmi prasaty v žitě bude). Ba dokonce se mu Gábina věnuje mnohem více než já kdy zvládnu. A že oplatíme návštěvu, to si ti dva můžou být jistí!
4 - 6 měsíců
18.11.2009 6 měsíců
Igi a její sourozenci Inocence, Inspirace, Inferno, Incident a Inkognito Smile dnes dovršili 6 měsíců. A dostávají se do období puberty ;-). A podle zpráv od ostatních to vypadá, že uvidíme se Smajlíkem a Inspirací alias Tessie na výstavě v Olomouci, kam s Igi opět jedeme doprovodit Coudyho a držet mu palce k dalším úspěchům. My toho také využijeme k setkání s rodinou a pravděpodobně k nácviku správného stylu předvádění :-). Už se také nemůžeme dočkat návštěvy našeho nevlastního brášky z H-vrhu Hádese alias Oskárka :-).
A bylo se zase cvičit ve školce u Báry. Dneska nám víc přálo počasí, přišli zase noví pejsci takže Igi byla nadšená. Konečně tam máme taky PRT a ne jenom ty krátkonohé jacky ;-). Na začátku jsme zase zopakovali cviky z minula a po prolítání jsme se vrhli na agi. Jo jo, Igi je moc šikovná takže už i panička byla nucená k pár sestavám dokonce s výměnou ruky. Paráda no, chvílema jsem byla zamotaná a nevěděla kde mám psa :-D. Zkoušli jsme také nácvik slalomu, což byla taky docela bžunda. Ani nevím která z nás se dnes domů vrátila unavenější. Igi totiž ráno se mnou absolvovala dlouhou procházku, pak se dost nacestovala napříč Prahou, ve školce se pořádně vylítala (protože jí zajímají samořejmě ti největší psi co tam jsou), pocvičila hlavičku... Doma se ještě prolítala před panelákem, pak už jen najíst a chrní jako zabitá. A já jí asi půjdu následovat.
PS: Dendo jak ty můžeš běhat agi tak rychle a elegantně to jsem ještě nepochopila. Podívejte se na našeho brášku Smajla s paničkou Denisou tady. Mám pocit že hyperaktivní jsou oba ;-))).
14.-15.11.2009 Velká výprava do Hamburku
Jak jste si mohli přečíst v novinkách, strávili jsme báječný víkend. Doprovázeli jsme Bucíka - Inferno Paleur do jeho nového domova u chovatelky Patricie Schnoor a její smečky (nejen PRT) The Roadrunners. Víkend to byl vskutku vydařený. Patricii děkujeme za její vstřícnost a obdivujeme její krásné psy a přístup k nim. Igi se bez problémů začlenila do velké smečky (aby taky ne se svými sourozenci za zády), zamilovala si 8 týdenní štěňátka a pořádně se vyblbla s Bucíkem, který se podle zpráv stal skutečným miláčkem Patriciiny velké rodiny, čemuž se velmi těšíme a máme z toho radost. U příležitosti návštěvy, kde se řeč točila hlavně kolem pejsků jsme ověřili že Igi je kompletně přezubená, plnochrupá - dokonce se prořezávají i M3 :-). Naměřeno jí bylo necelých 34 cm tak uvidíme jak to s tou výškou nakonec dopadne. My čtyřnožci jsme se zase skvěle bavili a načerpali mnoho inspirace co se chovu a exteriéru PRT týká. Navštívili jsme také petshop který se podobal spíše malé zoo ;-) a aspoň nakoupili nějaké ty buvolí kostičky a pískací hračky které Igi zbožňuje. Pomazlili jsme se s přátelskými psíky, mnoho viděli, slyšeli, potrénovali angličtinu a pár dalších způsobů dorozumívání (to když AJ nestačila) :-D, ujistili se že Bucík je spokojený. Ještě jednou děkujeme nejen Patricii ale také naší paleuří rodině za tak skvělou příležitost a báječně strávené dny volna. Mnoho mi to přineslo! Velké díky.
11.11.2009 Sv. Martin a poprvé ve školce
Martin nám naštěstí nedovezl sníh (ten už jsme měli v říjnu), zato jsme ochutnali letošní svatomartinské víno a hlavně jsme navštívili psí školku, aby se Igi pořádně vyblba, vyzkoušela si základy agility a něco málo z té poslušnosti. Vzhledem k okolnostem jsme toho na cvičák v Kyjích moc nenachodili, takže zkoušíme dál. Více v sekci Psáno tlapkou.
07.11.2009 MVP Praha
Igi i já jsme si prvně vyzkoušeli, jaké to je uvnitř výstavního kruhu. Odnesly jsme pár zkušeností a velmi nadějnou :-). Připravujeme pro vás sekci výstavy tak tam se brzy dozvíte víc. Od světovky se Igi úplně vyzdravila takže zase může pořádně lítat a prohánět psí kamarády.
18.10.2009 5 měsíců
Igi a její sourozenci Inocence, Inspirace, Inferno, Incident a Inkognito Smile dnes mají 5 měsíců. Nevím jak ostatní, ale my držíme basu se Smajlem. Taky se na nás podepsalo počasí a Igča dodržuje klidový režim, dostává sirup a čaj s medem. Zřejmě se trochu nachladila, protože nám kejchá a občas si zakašle. Jinak se jí ale daří skvěle a moc nechápe proč jsou vycházky tak krátké, proč nemůže lítat a dovádět se psy, proč doma veškeré hry probíhají pokud možno s co nejmenším lítáním. Aby jsem jí trochu zaměstnala hlavu zkouším trénovat s klikerem, což jí strašně baví. A příležitosti využívám také k nácvku výstavního postoje ;-). Rýma je snad na ústupu a doufám, že za chvíli budeme fit a hlavně že jsme si nedovezli žádný neřád z výstav.
15.10.2009 Rozmary počasí
Tenhle týden se opravdu počasí zbláznilo nebo co. Vynechali jsme dvakrát cvičák :-(. Díky těm fujavicím, foukanicím, sněhavicím a bláznivinám které venku panují. Oproti minulému týdnu, kdy jsem na Slovensku seděla večer venku v tričku jsem teď musela vytáhnout svetry, teplejší boty, dokonce i na zimní bundu došlo. No fuuuuuj. Všechno je na ruby. Igi je z toho taky celá nesvá, na první sněhovou mini-nadílku, kdy funěl vítr a do toho krápalo a poletoval sníh, se moc nadšeně netvářila. Se ani nedivím.
7.-9.10.2009 Výlet na Slovensko
Jak jsme již několikrát avizovali, vypravili jsme se na Slovensko. Lucka s Coudym vystavovat, já s Igčou jako doprovod. Pro nás to byl poznávací výlet a moc jsme si ho užili. Cesta nám strašně rychle utekla a byla velmi pohodová díky tomu, že se vlastně z naší dálnice sjelo na SK dálnici směřující přímo do Bratislavy. Bezpečnostní zastávku jsme měli na jedné z mnoha benzín a řada venčících se psů avizovala blížící se výstavní události roku. Tady měl Coudíček malou nehodu, kdy se při venčení vyválel v něčem opravdu nevábně vonícím ;-). Takže naše rychlá rota zasahovala poprvé. Naštěstí bylo pěkné počasí a následky nebyly katastrofální, opláchly jsme ho vodou a za chvíli byl zas jako nový a my mohli pokračovat směr naše přechodné ubytování u pana Kátkého v penzionu Ecco, který se nachází sice blízko hlavního tahu ale pěkně v klidném ústranní. Naše "navigační Zuzanka" prověřila Lucky řidičské schopnosti když jí navedla do jednosměrky v kopci, kde jsme zajeli k oplocené soukromé rezidenci. Na druhý pokus nás chtěla hnát do zákazu vjezdu. Daly jsme na selský rozum a vjely zpátky na hlavní tah. To už se i "Zuzanka" se konečně chytla správného konce a dojeli jsme zdárně k cíli. Tam už nás na recepci čekali a ubytovali v krásném a prostorném apartmánu s teráskou a možností vyběhnout s pejsky na zahrádku :-). To se nám opravdu líbilo. A na služby si také nemůžeme stěžovat, výtečná snídaně na přání v námi určenou hodinu :-) a velmi ochotný majitel. Ocenili jsme hlavně možnost ubytování i se psy, klidné prostředí, výhled na město, pokoj s teráskou se vstupem na zahrádku a relativní blízkost k výstavišti. Já jsem byla nad míru spokojená a mohu toto ubytování jen doporučit.
Po zabydlení se a večerním venčení a přípravě na druhý den slovo dalo slovo a u toho jsme si pochutnávaly na červeném maďarském merlotu, mňam. Venku bylo krásné počasí, dalo se sedět v tričku. Pak jsme zahnaly sebe i psy abychom se na zítřejší den pořádně vyspaly. A to doslova, spala jsem jak nemluvně a nebýt ranního vstávání tak si ráda polenoším. Ale to holt někdy jindy, teď honem venčit pejsky, hurá na snídani, popadnout věci a psy a šupajdá na cestu. Potom co jsme četly na internetu jak budou uzavřené silnice a kdesi cosi jsme se rozhodly že dojdeme po svých. Není to zas až tak daleko, psi se trochu vyběhají a vyvenčí. Po té, co jsme zmákly systém kdy jsme věci přikurtovaly ke kleci na kolečkách a Igča mohla jít na volno, jsme cestu zhodnotily jako pohodovou. Nejhorší úsek byl přes staveniště u Dunaje, kde to bylo s tou bagáží trochu náročnější, ale jinak fajn procházka. I na výstavišti se zdálo vše být fajn zorganizované. Tedy až na počáteční nervózu, kdy nás pořadatelé nebyli schopní navést k prostoru kde probíhá Interra. Takže jsme naše teriéry v kleci provezli leckde jak na okružní jízdě a Lucka už chytala záchvat že ani nestihne přijít do kruhu včas. Ale povedlo se. A den jsme si docela pěkně užili. Bylo pěkné počasí, panovala příjemná atmosféra, viděly jsme mnoho pejsků, poznali pár fajn vystavovatelů a chovatelů, Igi se líbila. Nejvíc pozornosti přitahoval Dasty, který střežil klec a ochotně se nechával fotit :-). Den byl poměrně dlouhý a pro pejsky unavující, na řadu přišli PRT poměrně pozdě. Coudíček byl unavený a vystavovat se mu moc nechtělo. Pan rozhodčí Machentaz dále upřednostňoval pejsky, kteří mají pigment kolem obou očí, což nás trochu rozladilo. Ale u mě si šplhnul, když vybíral BOBa. Více o výsledcích si přečtěte v sekci výstavy. Cesta zpátky byla už tak trochu muka, přece jen den byl dlouhý, síly ubyly a nervy zapracovaly. Takže po úseku staveniště proběhla výměna názorů...no to by taky bylo aby se dvě ženský vydržely nehádat že ;-). Na pokoji jsme si opravdu oddychly že už to máme za sebou. Koupila jsem nějaké pití u pana Krátkého (zaplaťbůh za jeho bar, shánět obchod se nám opravdu nechtělo) a Igča měla seznamovací večer. Potkala se totiž s tatínkem Eddiem :-), kterého jsem znala jen z fotek.
Na druhé ráno se trochu zkazilo počasí a začalo pršet. My jsme se rozloučili s prima ubytováním, naházeli jsme věci do auta. Pan Krátký nám při snídani poradil, kam si můžeme popojet autem, abychom si ukrátili cestu. Ještěže tak. V tom mokru to dnes nebyl žádný med. Na výstavišti jsme se už orientovali jako doma (po tom včerejším okruhu), takže nasměrování do kruhu probíhalo vpohodě. Ne tak už organizace při přejímce psů, kdy byly pěkné zmatky. Pak se ještě čekalo na rozhodčího, ale nakonec se zase vyklubal příjemný a pro Coudíčka úspěšný den. Více opět v sekci Výstavy. Igi celý mumraj snášela bravurně, odpočívala v přepravce nebo zvídavě okukovala dění kolem. Opět jsme potkali milé tváře z Interry. Navíc se Igi seznámila s nevlastním bráškou Oskarem - Hádes Paleur a jeho milou paničkou Gábinou. Omrkli jsme jak si pejsci vedou, vystavoval se i tatínek Ediie, který ale neměl úplně tu nejlepší náladu a trošku kopil ouška. Ve stáncích, kde přemíra prodejců nabízela všechno možné i nemožné pro pejsky, jsem Igče koupila pár hraček, kliker a pelíšek. A to už byl čas vyrazit domů. Cesta naštěstí vpohodě stejně jako cestou tam, Igča padla a prochrněla celou dobu :-).
Díky patří všem kdo tenhle výlet mají na svědomí i těm, které jsme tam poznali, bylo nám fajn!
6.10.2009 Cvičák počtvrté
Tentokrát nás čekalo na úvod povídání vskutku aktuální. Ve čtvrtek se nebudeme účastnit, protože jedeme s Coudym na světovou výstavu. A dnes jsme si povídali něco málo o chovu a výstavách. Takže i cvičení probíhalo v tomto duchu. Ukázka zubů, výstavního postoje a klusu, něco málo o předvádění. No, něco o tom nevědět nevím nevím zda bych odcházela dnes moudrá ;-). Také cvičení se nám zdálo slabší, kdy jsme v podstatě zopakovali letem světem chůzi u nohy, překážky... Tak uvidíme příště, jestli se to zlepší.
3.-4.10.2009 Návštěva rodiště - Valmez
V sobotu jsme se s Igi vypravili na dlouhou cestu do Valmezu, navštívit naši psí rodinu v Paleuru. Naštěstí cesta probíhala bez nejmenších potížích, Igi cestování nedělá problémy a dokonce mám pocit, že ji velmi baví :-). Počasí nám velmi přálo, takže jsme si víkend opravdu užili. Přivítala nás celá paleuří smečka i s brášky Infernem a Incidentem, kteří čekají na hodné pánečky. Igče trochu trvalo než se rozkoukala a působila trochu zakřiknutě, brácha Inferno se do ní zamiloval a neustále jí projevoval svojí náklonnost ;-). Za krásného podvečerního světla jsme si moc užili procházku na nedaleký vrch Helštýn, který poskytuje nádherný výhled na celé Valašské Meziříčí a okolní pásmo Beskyd. Vede k němu úzká a prudce stoupající cesta, následuje cesta mezi poli kde se pejsci pěkně vyřádili. Rodinky s dětmi využili dobrého větru k pouštění draků nejrůznějších tvarů. Příroda už se začíná zbarvovat a avizuje blížící se podzim. Samotný Helštýn je plácek o velikosti asi dětského hřiště, zčásti ohraničen kamennou zídkou (opět skvělá příležitost potrénovat Igču). Uprostřed se tyččí pěkná kamenná mohyla - památník obětem 1. a 2. světové války. Zapomenout nesmím ani na památné lípy, které jsou vidět už zdálky. Na internetu jsem našla také jednu zajímavost - dříve na Helštýn vedly lampiónové průvody a přádaly se zde novoroční ohňostroje. Po tam příjemné procházce jsme si užili dobrého vína a povídání s Leonou, samozřejmě nechyběly hrátky a mazlení s pejsky. Všichni jsou opravdu velmi milé a přátelské povahy. Bratření skončilo společným spaním s Igčou, Princi a Alenkou ;-). Druhý den už Igča na zahrádce pěkně řádila s Infernem :-D. A málem bych zapomněla, naše nohatka byla s přehledem největší. I přes studený vítr nám stále přálo počasí, takže jsme si opravdu užili a ještě měli možnost vidět trimování v přímém přenosu. A samozřejmě jsme nezapomněli poklábosit o horké novince - totiž nakrytí Alenky Frazzlem, kterého já moc obdivuji. Více najdete na stránkách Paleuru. Mockrát děkujeme za krásný víkend a těšíme se na další návštěvu.
1.10.2009 Cvičák potřetí
Na začátku připravena opět přednáška, tentokrát povídání na vet téma. Opět jsme se dozvěděli zajímavé informace, dostali jsme stručný přehled o zdraví a nemocech pejska, o tom s čím si dokážeme poradit většinou sami a kdy bychom už měli vyhledat odbornou pomoc. Venku jsme opakovali chůzi u nohy a zastavení, vstaň a lehni, otočky vpravo a vlevo. Pejsky jsme testovali při slalomu mezi psy a zakončili jsme každý přeběhnutím překážky, což Igče nedělá problém.
28.9.2009 Sraz JRT a PRT Brníkov
24.9.2009 Druhá návštěva cvičáku
Před začátkem hodiny se Igi pomordila s ostatními šťěňátky a samozřejmě s Coudym. Připraveno bylo zajímavé povídání o výživě psa. Vysvětlili jsme si rozdíl mezi průmyslovou a domácí stravou, výhody a nevýhody, nechyběla důležitá upozornění a tipy. Zopakovali jsme chůzi u nohy a zastavení, zastavení z běhu. Učili jsme se otočky vpravo a vlevo při chůzi u nohy. Postupně si pejskové zkoušeli překážky. Na áčko byla Igi vyloženě natěšená, nemohla jsem ji udežet v klidu než přišla na řadu ;-), vyloženě šťastná si ho přeběhla tam a zpět. Na konci hodiny nám pan Sklenář předvedl nácvik vstááááň ze sedni. A trénování jsme dostali za domácí úkol na příště :-).
22.9.2009 Poprvé na cvičáku
S vyhledáváním cvičáku tak abychom skloubili všechny možné požadavky a čas s mojí prací jsme měli trochu těžkou hlavu. Po dlouhém hledání, kdy jsme některé cvičáky musela zavrhnout z důvodu lekcí které začíny brzy odpoledne, jsme se přihlásili na cvičák v Kyjích. Neměli jsme sice příležitost před první návštěvou s Igi cvičák navštívit a podívat se na způsob výuky, nicméně je to v současné době jediné sjízdné cvičitě kde se cvičí v pro nás rozumném čase. Je to nenápadný, menší cvičá. Na první lekci nám výcvikář pan Sklenář docela padnul do oka. Má příjemné vystupování, věcnost. Sice jsem po prvním letmém pohledu nechtěla věřit, že jsem přišla na úvodní hodinu začátečníků se štěňaty. Chodí vesměs větší plemena, Igi je s přehledem nejmenší a možná i nejmladší. Po registraci, kontrole očkováků a seznámení s výcvikářem, stylem lekcí - přišlo samotné cvičení. Motem celého výcviku je ovladatelnost psa v běžném životě, navedení páníčků na správnou cestu, protože pes se za 10 hodin vycvičit nedá. Zkoušeli jsme chůzi u nohy a zastavení. Volno a přivolání. Igi tam žádný pejsek neudupal tak se můžeme těšit na příště ;-).
20.9.2009 Víkend ve Lhotě
Z Igi je velká cestovatelka, která nás doprovází všude možně a vyzkoušené způsoby dopravy zvládá levou zadní. Uf, to jsem fakt ráda. Tenhle víkend jsme ji vzali k mým rodičům do Kostelní Lhoty. Tam ji kromě mojí mamky rozmazlovačky čekala Jessie, 7 letá fenka vlčího špice - mazlíček a psí hlava rodiny. Holky měly ze sebe respekt, po počátečních rozpacích si všechno vysvětlily. Nedošlo k žádným šarvátkám ani hrátkám, nicméně na dvoře respektovaly jedna druhou a více méně si šla každá po svém. Jess samozřejmě měla všechno v merku ale byla přátelská a vpohodě. Igi prohnala po dvorku naše kočky, které jí moc zajímaly, u rybníka běhala s nosem přilepeným k zemi po stopách kačen, pokřtila koberec v obýváku svojí loužičkou, vyřádila se v lese který máme za barákem, hrabala na zahrádce. Při ranním venčení mi 2 x vběhla do naší Struhy (vodu evidentně fakt může), z toho jednou do pořádného žabince, takže ji ve finále čekala premiéra ve sprše (tenhle druh vodní sprchy už se jí tak nezamlouval). Po tomhle všem, kdy zase byla čisťounká a bělounká se na dvorku vyválela v hlíně, takže jsme z ní měli kominíka :-). Po návratu do Prahy se mordila s Coudíkem, pěěěkně se vydováděli a hurá spát.
A vlastně ještě před tím spaním jedna věc. Trénink na Silvestra. Vedle v parku se pořádal ohňostroj a ne malý (příčina a pachatel nám neznámý) a krásný. Šla jsem se podívat z balkónu a čekala co Igča na to. A zase ji musím pochválit. Zprvu spuštěla hrůzu a štěkala, za chvilku ale přivykla a klidně nám ležela u nohou a čekala až se uráčíme jít domů a konečně už po tom víkendu plném nových věcí složíme hlavu.
3 - 4 měsíce
18.9.2009
Igi a její sourozenci dovršili 4 měsíců. Při té příležitosti jsme Igi vážili a má pořádných 5,3 kg. A teď nás pomalu čeká práce - výcvik základní poslušnosti. Tak jsme všichni napjatí a těšíme se na první hodinu, kterou máme v úterý 22.9.
14.-17.9.2009 Návštěvy
Tento týden byl bohatý na všelijaké návštěvy a socializaci s lidmi. Igi poznala moje pracovní kolegy, když se mnou byla půl dne v práci. Jinak dělá dohled v práci u páníčka, kde má k dispozici krásnou zahrádku kam si o pauzách chodí hrát. U nás to bylo trochu horší, zahrádkou nedisponujeme a zeleně na venčení v centru Prahy taky moc nenajdete. Zvládli jsme to ale vpohodě. Dokonce si Igi zašla se mnou na oběd, kde způsobně ležela u nohou. Taky jsme navštívili kamarádky Míšu a Lucku na Ládví a při té příležitosti jsme vyzkoušeli novou cestovní tašku. Igče se víc líbí v přepravce, na kterou je zvyklá, nicméně ta zabírá trochu dost místa a navíc mě už se lehce začíná pronášet ;-). Nezanedbáváme ani návštěvy u Lucky. S Coudíkem tvoří Igi nerozlučnou dvojku a jsou jak neřízená střela.
Pečlivě trénujeme ukazování zoubků (na výstavu se bude hodit) a při té příležitosti kontrolujeme jak nám rostou zoubky nové. A všechno zatím vypadá tak jak má.
12.9.2009 Klubová výstava teriérů, Mladá Boleslav
Nepromeškala jsem příležitost a s Luckou + Coudym se jela podívat na výstavu. A to přímo na 60. klubovou výstau teriérů. Parsonů se tam sešlo neuvěřitelných 58, takže ke zkoumání tam toho bylo opravdu dost. Fungovala jsem tam jednak jako podpora, občas jako hlídačka, stále jako zapisovatelka a taky jsem vyfasovala nevděčnou roli fotografa...no fotit hemžící se psi v místnosti s cizím fotoaparátem "paráda", jooo a taky trochu jako překladatelka. Na výstavě posuzovali zahraniční rozhodčí i na těch toho bylo ke zkoumání docela dost. Parsoni byli přiřazeni ke dvěma rozhodčím. Třídu štěňat, dorostu a mladých posuzoval pan Walter Berghauser z Německa. Mezitřídu, třídu otevřenou, pracovní a šampionů posuzovala paní Ann Rode ze Švédska. Zde byl pro mě jako diváka patrný rozdíl v práci. Paní Ann Rode si mě naprosto získala a patří jí velký dík za její práci. O tom ale někdy v dalším příspěvku. Kompletní výsledky najdete zde.
Igču jsem tentokrát nechala doma, kde dělala společnost páníčkovi a posilovala zoubky na čem se dalo. Ale nutno podotknout, že až na 1 se všechny její hračky dají považovat za celé. Igi se snaží poslouchat, ale někdy si hraje na chluchou i slepou, nebo má ignorantské nálady - zkrátka teriér.
8.9.2009 Zoubky a noví kamarádi
A je to tady. Včera večer jsme zaznamenali, že Igi ztratila dva horní řezáky. Ani to nebyla nijak zvlášť krvavá záležitost. A aby se to nepletlo, odpoledne se k tomu přidaly i dva dolní. Z Igi se zkrátka stává velká holka. Taky už se začíná pořádně rozštěkávat, umí si i zavrčet a usměrnit psí kamarády ;-). Hlavně ale roste před očima.
Při dnešní ranní procházce nás ve vedlejším parku čekalo příjemné překvapení. Totiž, taková malá psí školka. Seznámili jsme se s retrívrem Barnym, s Chipem který se do Igi zamiloval a nehne se od ní (také má chutě nakrývat) a parsonkou Bluebell, která je přesně o měsíc starší a panička Zuzka si ji přivezla z chs Olallik. Přes počáteční ostych a nedůvěru k tolika rozlítaným pejskům se Igi rychle zadaptovala a nakonec si sjednala pořádek. Pořádně se vylítala s novými štěněcími kamarády. Později dokonce začala Bluebell dokazovat svoji dominanci a nejednou jsme obě musely okřiknout, aby se holky nepopraly. Zdá se mi, že jak jde o hračky, Igi nezná bratra ani ségru a často zbytečně vyvolává spory. Vypadá to že bude mít dominantnější povahu. No uvidíme příště.
A protože ráno toho zjevně bylo s novými kamarády málo, večer měla socializace pokračování. Opět jsme se přimotali k Chipovi, kterého zamilovanost a chuť nakrývat nepřešla. Igi se pro změnu zamilovala do 4 měsíční psí slečny se kterou předváděly opravdu psí kusy. Potom jsem se ale nestačila divit, protože když se nachýlil čas k odchodu, nechala se krásně odvolat dokonce i od psů a cestou domů poslouchala jako hodinky! Někdy se zkrátka Igi zadaří mě totálně překvapit. A je to opravdu radost věnovat se s ní jakékoliv činnosti.
5.-6.9.2009 Výlety
Tentokrát jsme se s Igi vypravili do českého středohoří a vypravili se na výlet do města Úštěk. Ne abychom se naučili štěkat, ale na pořádný výlet, prochajdu a na kukačku. U jezera Chmelař se totiž konaly speciální zkoušky z vodní práce. Toho jsme využili k tomu, aby Igča trochu nasála lovecko-zkouškovou atmosféru :-). Zvládla to jako vždycky skvěle. Okoukala se jedna dvě, rány jí nevadily, dokonce byla ochotná chvíli odpočívat sama v autě uložená ve svojí přepravce, protože počasí nám teda extra nepřálo. Moc výletní nebylo, naopak. Lilo jako z konve. Naštěstí se pak udělalo lépe a mohly jsme se projít u jezera a taky trochu vyblbnout.
Druhý den, aby toho "lovectví" nebylo málo, jsme šli na kratší prochajdu do Drahaně. Pěkně na pole. S klukama od vedle (totiž Dasty a Coudy, ty už dobře znáte). Tam se Igi proběhla polem, pořádně si začmuchala (a že tam těch pachů tentokrát bylo). Jako vždycky jsem v mezičase využívala přivolání, protože to je nejdůležitější. A zatím Igča zvládá poměrně dobře, nesmí se ale samosebou vyskytnout zaujetí čímkoliv (ať už ostatní psi, lidé nebo šustící cokoliv).
Doma Igi úspěšně morduje všechny svoje hračky, období přezubování se opravdu zamaskovat nedá. Nejradši má momentálně měkké hračky, do kterých se může pohodlně zakousnout a jsou pěkně tvárné, také se ve zvýšené míře chce přetahovat o hračky a klacíky. Takže kromě hraček, které jsme jí pořídili, jsme také zhotovili uzel ze starých ponožek, který přinesl hodně radosti.
Při procházkách naší proseckou zelení Igi vůbec nelení a neúnavně se snaží seznamovat se všemi pejsky z okolí. Má tu i několik štěněcích kamarádů, které všechny přepere a snaží se jim dokázat že má hravě navch.
Taky úspěch na poli krmném, Igče zachutnaly granulky Platinum, na které jsme pomalu a postupně přecházeli.
Ještě jsme Igi vážili a už má 4,9 kg oproti 3,4 kg což byla její váha na 3 měsících.
28.-29.8.2009 Víkend v Cerhýnkách
O posledním prázdninovém víkendu jsme se víru okolností vypravili s Igi do Cerhýnek na kolínsku s velkým úkolem - nakrmit kočičky a trochu provětrat baráček před tím, než se kus naší rodiny vrátí z dovolené.
Tenhle víkend byl pro Igi velkým poznáváním. Nejdříve zkoušela jaké to je být velká cestovatelka a používat k přepravě autobus a vlak (metro a tram už má zmáknuté na jedničku). Dál si vyzkoušela jaké to je chodit na vodítku vesnicí, kdy na ní štěkají psi zpoza vrat. Zpočátku nestačila uskakovat ale celkem rychle přivykla a u těch méně uřvaných se dokonce odvažovala vydat se na průzkum téměř nos k nosu skrz vrata. Taky si vyzkoušela jaké to je, když si páníčkové cestou zastaví na pivko ;-). Nejdřív se jí to moc nezdálo že má výběh jen na délku svého štěněcího vodítka, pak si ale našla zábavu v šantění na trávníčku a způsobně počkala. Dalším překvapením pro ni byly velké ohrady s koňmi, kde jsme využili příležitost seznamovat ji s různými druhy zvířat. Koníkové byli způsobní, Igča trošku nevrlá a vrčící, přesto ale za naší velké podpory velmi zvědavá a nakonec v sobě přemohla víc tu zvědavost než strach. A mohli jsme pokračovat dál. Když jsme dorazili víkendového místa pobytu, Igča během pár minut suveréně prozkoumala teritorium a usalašila se jako doma. Zvykání na nové prostředí jí nedělá absolutně žádný problém. Další bojovkou mělo být seznamování s kočkami, které dosud Igi nikde neviděla. Ve svém štěněcím věku to pojala sportovně, s kočičkami (černý dospělák Mikeš a malá mourinka Míca) si chtěla hrát. Což ovšem kočky samozřejmě absolutně nechápaly. Nakonec to dopadlo tak, že Igča zarytě hlídala vchod do baráku a kočky si při procházení kolem maximálně zavrčely a prskly a hupky dupky dovnitř pěkně oklikou a oknem. Igča nám samozřejmě dělala pomocnici a společnost při všech aktivitách, večer se mi pěkně stulila na klín. A pak to začalo. V noci mě trochu vylekala, když nás všechny místo spánku čekalo nadělení - řečeno ve zkratce Igi měla průjem. Lámala jsem si hlavu z čehopak, nemohla jsem ale na nic přijít. Ráno už ale zase byla vpohodě a tak jsme se v 7 zase vydali na seznamování s koníky. Cestou jsme procházeli kolem pěkně vypaseného výmarského ohaře a tady místo obvyklého štěkotu (kdy jsme postavili na nohy snad celou vesnici) na Igi překvapivě čekala láska na první pohled. Měla jsem pocit že být v plotě sebemenší díra tak se Igi prorve za Baronem na dvůr a být tam díra o něco větší tak Baron zbourá plot aby mohl za ní ven :-). V této dobré náladě a rozpoložení už druhé setkání s koníky nebylo tak nevrlé. Naopak, Igi se tvářila že si s šedákem co se se mnou chtěl mazlit snad chce hrát a házela na něj oči že je ta nejhodnější na světě. Běda ale, když k ní zvědavý kůň sklonil hlavu, to na něj rázně vyštěkla, falešnice jedna ;-). Při procházce polemi dál Igi zjistila že je teriér a že vlastně umí hrabat :-D. Lítala polem jako splašená, občas se spustila po nějaké stopě ale na přivolání se vždycky způsobně vrátila. Na zahrádce jsme trochu potrénovali přinášení míčku což je Igči oblíbená činnost, naše oblíbené "ke mě", "sedni", "lehni" (kdy za lákavou odměnu Igi umí zahrát parádní divadlo aneb cviky bez povelu ;-) ). Igi byla v dobrém rozmaru tak jsem vyzkoušela i chůzi na výstavním vodítku, což jí docela šlo. Pánečkovi pomáhala zalít zahradu, což pro ni byla příležitost jak se vyřádit dosytosti s hadicí a vodou (další oblíbená činnost). Cestou do Prahy jsme se ještě zastavili u mých rodičů, což byla příležitost projet se autem a autobusem, opět si přivlastnit další bejvák a hračky naší vlčí špicliny Jessie, které pořádně potahala a dokousala ;-). Velké cestování Igi ve své přepravce kterou naprosto zboňuje zvládla bez sebemenšího problému a my jsme rádi že je to naše malá cestovatelka. Cestování nás s ní totiž čeká ještě dost a dost.
Na chalupu jsem sice dovezla foťák, ale kartu jsem nechala doma takže do paměti se nám vešlo jen pár fotek. Najdete je ve fotogalerii.
9 týdnů
Takhle krásně nám Idea povyrostla zatímco jsme si užívali sluníčka a moře na Korfu. Je hravá, nejraději loví mouchy a provizorní střapec. V lovu čehokoliv se vyžívá. Také už si zkusila hrabošení. Začíná z ní být malý dáblík za krásnou andělskou tvářičkou. A o to víc se na ni těšíme.
8 týdnů
Idea je zase o týden starší. A větší. A zase hezčí. A šikovnější. A hravější.... a takhle bych mohla pokračovat dál a dál. Nechystat se na dovolenou na zamilovaném ostrově Korfu, nikdo mě v Praze neudrží a už bych si to mířila směr Valmez a naše budoucí parsoní slečna :-). Některá štěňátka se budou stěhovat k novým majitelům. My si ještě pár dní počkáme až se vrátíme z dovolené. A počkáme si rádi. Idea ve smečce bude mít ještě chvilku času na další socializaci, ještě se vyblbne se sourozenci a hlavně, ve stanici Paleur je v těch nejlepších rukách.
Prohlížení stránek chovatelské stanice se stalo naším každodenním rituálem a stále vyhlížíme nové fotečky a zjišťujeme jak se mrňousům vede. Za ten týden pěkně povyrostly. A nestačíme žasnout jak je naše fešanda hezčí a hezčí :-).
Na vlastní oči jsme se přesvědčili, že štěňátkům už přestává stačit jeden pokoj ;-). Procházejí důležitou socializační fází a v Paleuru k tomu mají skvělé podmínky. Když je pěkné počasí, běhají venku a seznamují se i s ostatními členy valmezské smečky, hrají si a učí se správnému chování. A hlavně, už máme jasno. Jupííí. Těšíme se na fenečku Ideu.
Idea Inocence
Inspirace Inferno
Štěnátka jsou zase o týden starší, zase nám povyrostla, čím dál tím víc lumpačí, nic neujde jejich pozornost a řádí jak sto čertů :-). Nám se blíží návštěva, takže se pomalu připravujeme na ten těžký úkol vybrat si to správné štěnátko právě pro nás. Ale už se moc těšíme a věříme že naše volba bude správná. Pořád si mě víc a víc získává pejsek Inferno, tak jsem zvědavá jak to dopadne v reálu.
Idea Inocence
Inspirace Inferno
Štěňátka dostala jména, my je zkoumáme horem dolem ;-), ačkoliv víme, že podle fotky se vybrat nedá. Uvidíme na další návštěvě, až prckové ještě trochu povyrostou. Ale je fakt, že do hry se pomalu dostává i jeden pejsek, tak bůh ví jak to nakonec skončí.
Štěňátka začínají zjištovat, že mají nožičky. Protože já už jsem k neudržení, rozjíždíme se do Valmezu na kukačku. A opravdu se máme čím kocat a s čím muchlovat. Děkujeme za příjemně strávené odpoledne.
Štěňátka začínají otvírat očka. My je pořád studujeme a zkoušíme tipovat, cože z nich asi vyroste ;-). Podle obrázku si samozřejmě vybrat neumíme ale nejvíc nás zatím okouzlila druhá a třetí fenečka.
Drobečkové se mají čile k světu, pěkně přibývají na váze a Giginka je vzorná maminka, která ze štěňátek nespustí oči a věnuje jim maximální péči.
Jsem na světě - 18.5.2009
Napnutá jsem jako kšandy. Dnes, 18.5. jsme se všichni dočkali. I vrh spatřil světlo světa. A co je k neuvěření, narodili se 3 holky a 3 kluci, přesně jak Jirka tipoval. Tímto jsem ho pasovala na vrchní vědmu :-D. Tímto je taky jasné, kdo bude mít hlavní slovo při vybírání štěňátka.
Těhotná Gigi aneb jak nám maminka kynula
5 týdnů 6 týdnů 7 týdnů
8 týdnů
Celé těhotenství prožíváme s Gigi, sledujeme její těhotenský kalendář, vyptáváme se ochotné paní chovatelky, studujeme a učíme se :-). Počínaje prvním květnem těhotenský kalendář stříhám ;-), to aby mi čekání na porod (kterého se nemůžu dočkat) lépe uteklo. Také jsem se ptala Jirky, kdyže tipuje porod a kolik myslí že se narodí štěňátek. Tip byl 18.5., half and half, 3 kluci a 3 holky.
Krytí - 17.3.2009
Gigi byla nakrytá pejskem Fox Meadow´s Beetlejuice alias Eddiem. Je to úspěšný pejsek, který žije na Slovensku, má za sebou úspěšné výstavy, věnuje se agility, výcviku poslušnosti a dalším aktivitám. Tohle shodou okolností bylo také období, kdy jsme rozhodli pro pořízení psa. A pro pořízení PRT. A od Giginky :-).