Více o Igince

Igi je můj první vlastní, vytoužený pes a obrovský splněný sen. Moc jsem chtěla mít aktivního parťáka pro život, ani velkého, ani malého, ale přátelského a zvládajícího dlouhé procházky v přírodě. Po velkém hledání, studování, porovnávání a zvažování, padla nakonec volba na Parson Russell teriéra. Náhoda tomu asi chtěla, že jsme hlídali Hermíka (Hermés Paleur) a tak se naše touha stala ještě silnější. Pečlivě jsme nastudovali povahu a potřeby plemene. Zvážili všechna pro a proti. Ve hře byla ještě i jiná plemena, ale cítila jsem, že do parsonů jsem zkrátka zamilovaná a udělám všechno pro to, aby ten můj byl spokojený.

Následovaly hodiny a hodiny brouzdání po stránkách chovatelských stanic, až mi ze všech padla do oka chs Paleur. S chovatelkou Leonou Urbanovou jsem byla v intenzivním kontaktu a zamluvila si u ní štěňátko, fenku. Pří čekání jsem si s Leonou hodně psala po ICQ, získávala jsem od ní cenné informace a odvahu zvládnout svého prvního psa. Velice příjemné byly i návštěvy rodiště mého budoucího štěňátka, kde jsem mohla vidět ten pravý život ve smečce a navíc získala skvělé přátele.

Matkou mého vysněného štěňátka měla být hrubosrstá Gigi (Gulabin´s Gigi-Lou) a otcem slovenský hladkosrstý pejsek Fox Meadow´s Beetlejuice alias Eddie. Mě si Gigi získala svým kukučem a přátelskou povahou a byla jsem pevně rozhodnutá, že když štěně PRT, tak jedině po ní. Všechno kolem pořízení mého psa se velkou shodou náhod spustilo pár dní po krytí a byl to Gigin poslední vrh, na který se těšili všichni v Paleuru i u nás doma. Díky Leoně jsem mohla prožívat celé Giginky těhotenství, neustále zjišťovat nové a nové poznatky.

Když nastal očekávaný porod, padlo u nás doma slovo proroka: poměr pejsků a fenek 3:3. Jaké bylo naše překvapení, když se skutečně narodilo šest štěňátek podle tohoto předpokladu. Iginka spatřila světlo světa jako druhá, ale v té době ještě nebylo vůbec jasné, že bude moje. Leona nechala výběr až na pozdější dobu. My jsme mezitím sledovali štěňátka na internetu a samozřejmě se také párkrát přijeli podívat. Ani tehdy mi vůbec nebylo jasné, co budu mít doma. Dokonce jsem jednu dobu začala uvažovat o pejskovi, protože se mi střídavě líbili Bucík i Lasík. Když nastal den D a měla jsem se napevno rozhodnout, musela za mě zasáhnout náhoda. Leona podvědomě cítila, že Igi by byla pro mě nejvhodnější, ale nechtěla mi ji příliš okatě nutit. A přestože prý Igi byla štěňátko, které ze smečky příliš nevyčnívalo, ten den se doslova překonávala. Neustále byla v naší blízkosti, chtěla si s námi hrát a mazlit se, rozvazovala Jirkovi tkaničky, chtěla na klín. Tak jsme dali na starou dobrou pravdu "pes si tě vybere sám". Ta malá potvůrka si nás získala a bylo jasné, že až se vrátíme z dovolené v Řecku, poputuje malá Idea do Prahy.

A tak začalo období vzájemného poznávání se a snahy o výchovu. Užívala jsem si psí radosti ale také starostí. Učila jsem svého psa, ale hlavně sebe. Začala jsem být vděčná za to, že Igi je spíše klidnějšího založení, nesnaží se zpochybnit povely a dá se s ní spolupracovat. Tedy štěstí pro začátečníka. Výchova šla díky tomu určitě snadněji. Zkoušela jsem různé aktivity a samozřejmě se také dál zajímala o plemeno. A chvíli jsem si musela počkat, než jsem dokázala ocenit, jaká z Igi roste pěkná psí holka, která je pro mě vhodná ve všech směrech.

Igi mezitím vyrostla v dospělou psí dámu. Ani v nejmenším nezapře svou maminku Gigi, ať už vzhledem, srstí nebo povahou (ten nahoře určitě vyslyšel má tajná přání). Je z ní pěkná, elegantní fenka, se kterou se dobře spolupracuje. Je dobře motivovatelná, jak na hračky, tak na pamlsky. Velmi pěkně se mnou spolupracuje i ve výstavním kruhu, ačkoliv se jí zprvu výstavní atmosféra příliš nepozdávala. Igi mi ukázala, že i výstavy mohou být pro nás obě příjemné. Díky ní jsem si velmi oblíbila jakoukoliv "práci" se psem.

Igi miluje balónky. Ráda také "uklízí" ponožky a zalézá pod peřinu. Její velkou zálibou jsou triky, které cvičíme odmalička. Zamilovala si klikr trénink, stejně jako agility, jemuž jsme se začali rekreačně věnovat. Nadšená je i z tréninků obedience. Její oblíbenou činností je nahánění vody z hadice. Vyzkoušela si také coursing. Střapcem je posedlá, vůbec nebylo třeba jí vysvětlovat o co jde. Nejdřív tréninky, poté splnila podmínky pro udělení coursingové licence a má za sebou pár úspěšných závodů. Ráda také prožene zajíce, ale na přivolání se spolehlivě vrací. Na podzim 2011 si bohužel z jednoho prohnání zajíčka odnesla nepříjemné zranění, musela podstoupit několikahodinovou operaci a přísný klidový režim po několik dalších týdnů. Dnes už naštěstí Igi lítá co jí síly stačí. Snad ještě víc než dřív je teď nadšená z většiny aktivit, které zkoušíme. A je toho tolik, že původní plán začít s loveckým výcvikem se úplně na 100% nezdařil ;-). Mé  představy o loveckém výcviku byly značně zkreslené. Navíc nemám tolik času a možností, které by mi dovolovaly věnovat se tomu naplno. A v neposlední řadě zatím na Igi nepozoruji, že by trpěla z nedostatku práce ve zvěři nebo na umělé noře ;-).

Jinak má Igi spíše citlivější povahu a co nesnáší jsou petardy. K lidem, které zná, je velmi přátelská, k cizím spíš nedůvěřivá. Občas dokáže být i protivná, ale vždycky se nechá přesvědčit a najdeme společnou řeč ;-). Zejména při výchově velebím její povahové založení, s Igi se velmi dobře spolupracuje a při procházkách je super parťákem. Při výcviku Igi respektuje povely, úkoly plní s velkým nasazením. Zbožňuje jakoukoliv aktivitu, kterou děláme spolu. Často převažuje nadšení nad rozumem a trpělivostí :-), ale vždy se dá přimět k soustředění. Igi je trošku moje závislačka, je to náš tichošlápek a obrovský mazel, ale ne vždycky. Je to doslova a do písmene DÁMA, která má ráda svoje pohodlí.

Igince zatím vyšla všechna zdravotní vyšetření. Věřím, že v budoucnu bude moci zasáhnout do chovu. Zatím tomu necháváme čas, tak uvidíme co bude dál. S Igi jsme už nějaký ten rok a spoustu jsme toho zažili. Stihla se už podruhé narodit a tak jsme dalo by se říct na začátku... na začátku všeho. Igi dospěla a teď se uvidí, co čas přinese. Jistojisté ale je, že mi obrátila život na ruby. Na úplně jinou, lepší kolej a já jsem jí za to nesmírně vděčná. Vím, že ona je tou mojí první osudovou :-). Díky ní, jsem se naučila vidět svět jinýma očima, poznala spoustu nových lidí a našla skvělé přátele. Díky Iginko, že jsi jaká jsi a díky Leono, žes mi umožnila ji mít a pomáháš mi ve všem dál.