PF 2012

No a jsme na přelomu roku... Děkujeme za všechny vaše návštěvy (budeme se snažit dál, aby se vám u nás líbilo). Díky za vaši podporu a přízeň. Do nového roku načerpejte dostatek sil, které vám pomohou uskutečnit všechna přání. Hodně osobních, sportovních, výstavních, loveckých i chovatelských úspěchů. Zkrátka ať vám s pejsky spokojeně plyne každý den.

HAPPY NEW YEAR AND MANY HAPPY DAYS WITH YOUR DOGS. THANKS FOR YOUR SUPPORT.
d

Silvestrovské odpoledne obrazem :-)

Vánoce za námi, snad jste si je krásně a v poklidu užili. Holky po třech dnech na vsi a vánoční pohodě dospávaly a ani jsme o nich nevěděli.

Celé to umocnil ještě povánoční výlet, který jsme náhodně zpunktovaly společnými silami s Petrou a jejím afgáním duem. A tak jsme včera vyrazily jako "zoufalé manželky" do lesů, obklopeny jen svými psy a batůžky ;-). Po všech těch pohádkách jsme tematicky začaly na zámku v Liběchově, resp. v jeho zahradách. Pokračovaly jsme po modré stezce po stopách Levého reliéfů tesaných do pískovcových skal. Ponořeny do obdivování roubenek a domků zcela původního rázu jsme jaksi minuly jeskyni Klácelka (holt příště). Poklady se také nekonaly (holt příště - až se domluvím s mapou ve svém telefonu jak zadávat souřadnice aby je uměl přečíst). Zato pak už to šlo jako po másle. Čertovy hlavy se nedaly minout. Krásné místo, jen jsme cestičkou po vykácené pláni uvažovaly, že tímhle vypleněním asi místo trošku ztratilo svoje kouzlo. Kdysi to bývalo lesní překvapení ;-). A věřte, že čertích hlav tam bylo mnohem víc. Minimálně jedna bílá, jedna černá a jedna písková. A dvě z nich k tomu řádily jak černé ruce (možná čertovy ;-))? K velké radosti našich psů jsme se vydaly dál do lesů obdivovat Harfenici a Hada. Cestou zpátky už nám to tolik neupalovalo (já citila pod nohama každý kamínek, Eve zase dávala najevo jak moc by se raději starala o štěňátka - rozuměj faleška - než někde běhala po lesích), nicméně k autu jsme došly všechny zdárně :-).

Nádherná místa (Kokořínsko prostě miluju), procházce přálo pěkné počasí, doprovázel ji zpěv ptáků a lítající psi. Zkrátka báječný den s kamarády. Co víc si přát... Snad jen nějaké ty "poklady", takže důvod se tam brzo vrátit zpět :-).

Dokumentaci z celé akce dodám, fotilo se ve střídavé péči na Petry foťák.           a je to ZDE :-)

Podtrženo sečteno, předvánoční čas jsme strávili po svém (pro někoho možná tak trochu jinak)...

Já letos místo pečení cukroví propadla degustacím a čtvrtky se tak nějak nenásilně staly tradicí, kdy víno teče proudem ;-). Doma se nám kupí kartony samých dobrot.

Igi pokračuje v úspěšně v rekonvalescenci a obě holky mají radost, že je konečně zase necháme spolu poblbnout (i když temperament musíme stále ještě krotit).

Jasmína podědila po Joíčkovi pelech (panem psem zavržen) a těšil se u nás velké oblibě. Následně jsme ho ale museli odebrat, neboť o Jasmínu se nám pokoušela lehká faleška. Těsně před Vánoci madam zarostlá schodila kožich (v trimování mám ještě rezervy, ale to půjde)... a pelechu si užívá dál.
 

V rámci vzdělávání jsme se s Luckou vydaly 10.12. do Psí pekárny "Dogbroty", kde přednášela Kateřina Novosádová v prvním bloku o krmení přirozenou stravou, odpoledne pak o odchovu štěňat. Takže jsme vyrazily přímo ke zdroji, dalo by se říct. Kateřina je autorkou knihy BARF - krmení psa přirozenou stravou. Současně je to zkušená a úspěšná chovatelka. Tahle kombinace byla něco, co mě na seminář nalákalo. O výživě mám hodně nastudováno, z Katky knížky se stala praktická příručka při krmení (přečtená tam i zpět několikrát). Byly to právě stránky www.manwe.eu, kde jsem v počátcích tohoto způsobu krmení hodně čerpala, takže její filozofie mi je dost blízká. Navíc bych ráda nějaká ta štěňata odchovala, o to víc mi celá kombinace přišla zajímavější. A jsem ráda že jsem tam byla, rozhodně bylo zajímavé slyšet řadu Katčiných zkušeností a tipů. K tomu jsme nakoupili na vyzkoušení balíčky napečených dobrot přímo z pekárny.

Ani bych neřekla že už to budou 2 roky, co holky krmím syrovým. A neměnila bych. Zpočátku jsem také měla spoustu otázek, nějaké obavy. Čím víc vím, tím víc mi tento způsob krmení vyhovuje. A už toho vím dost na to, abych mohla zapracovat na sekci o tom jak krmíme my. Snad si brzy na to najdu čas a potěším tak některé z vás :-).

Naše pacientka Igi navštívila koncem listopadu MVDr. Vlacha a z kontroly si odnášíme velmi dobré zprávy. Vše drží jak má, Igi můžeme začít pomaličku přidávat zátěž, což jí nebude činit žádný problém. Už nyní obě nohy zatěžuje, pěkně chodí a lumpačí :-).

Tak mi to nedá... Na konci listopadu jsme měli milou návštěvu z Ostravy. Pravda, po těsně předcházející (vydařené) ochutnávce vín jsem nebyla úplně ve formě na velké ponocování, přesto jsem si čas s návštěvou velmi užila. Dokonce jsme zvládly navštívit i předvánoční trhy, omrknout květinářství, na farmářských trzích nakoupit řadu dobrot. Návštěva nám přivezla také začátek adventu ve formě přenádherného věnce speciálně pro mě (variace na les). Velkým zážitkem pro mě bylo sledovat, jak pod šikovnýma rukama vzniká další adventní věnec, ze kterého rovněž čiší radost a teplo domova (zdobí stůl o vchod vedle). Díky moc.

A koho že jsme tu měli? Kamarádku Lucku, kterou znáte z našich výletů do Ostravy. Ano, panička parsonek Aš a Ló! A tahle šikovná panička si koncem tohoto roku otevřela vlastní obchůdek s květinami :-). Pokud někdo z vás je z okolí Ostravy nebo tam bude mít cestu, určitě obchůdek jděte navštívit, nebudete litovat.

Kontakt: Květiny Lucie Lánská, Společenský dům Labyrint, Třebovická 5080/41, Ostrava - Třebovice.

A protože Lucka teď měla trochu hektické období s otevřením vlastního obchodu a na aktualizaci stránek www.parsoni.webnode.cz moc času nebylo, sluší se ještě zmínit krásnou Ló - Eliška z Velfíku. Lola v závěru roku zazářila na výstavách. Z národní výstavy v Polsku byla odjížděla jako královna s titulem nejvyšším BOB. A parádní jízdu holky předvedly také na podzimní Nitře, kde Lola získala první den CAC, CACIB a BOB!, druhý den odjížděla rovněž s CACem. Gratulujeme oběma a doufám, že ještě ve výstavním kruhu Lolu příští rok uvidíme! Jen tak mimochodem, o parsonkách Ló a Aš určitě  uslyšíme ještě hodně v souvislosti s obedience, které se Lucka s holkama intenzivně věnuje. Jen tak dál, držíme palce.

Trošku jsem zaktualizovala stránku s odkazy. Pokud se na ní náhodou někdo z vás nenašel a chtěl by tam být, pište :-). Zrovna tak pokud se někomu nelíbí že tam je a chce vymazat, budeme jeho přání respektovat (i když to by nás dost mrzelo).

23.11.2011 oslavila Jasmína a její sourozenci Jantar (Elvis) a Jaspis (Luca) dva roky. Naši milí Jéčkoví paleuřánci, hlavně hodně zdraví :-), pohodlné pelíšky a spokojený život s vašimi pánečky.

Jasmína svoje narozeniny oslavila ve společnosti prosecké smečky, dostala pár hraček a kostiček. Nějaké to vlastnoruční veledílo v podobě dortu plného psích dobrůtek nepořádná panička (narozdíl od paničky Elvise) nestihla. Zatím je to ve fázi "závazný příslib" ;-).

...teda takový pokus o dogtrek. Zkušení dogtrekáři by z nás asi měli "radost" :-D. Vzešla z toho parádní hurá akce! To takhle jeden večer tři dvounožci sedí u FB a čtou status "Pojďte s námi unavit pejsky do krásné přírody Kokořínska...". Kokořínsko, moje srdcovka. Pár vzájemných zpráv po chatu na FB (kde jinde...), telefonát a ráno už vyrazila dámská sestava hujerek Lucka a smečka (Bibi, Coudy, Dasty), Marcela a Joe, já a Jasmína (Igi dodržuje klid doma s pánečkem). Že to bude AKCE bylo jasné už ráno. Sraz ve Vojtěchově. Ten jsme našli. A kde jako ve Vojtěchově? No na takovém náměstí... Hm, tak projeli jsme po hlavní Vojtěchov z jednoho konce na druhý a jediné místo, které vypadalo že by tam mohly stát auta se nám i tak nezdálo... Projeli jsme ho zase zpátky. Telefonát - kde přesně? Tam u té kapličky? No na tom náměstí. Tak zase zpátky k tomu místu, co jsme byli ráno. Naštěstí se tam mezitím objevilo první auto. A tak jo, tohle je ono. Za pár minut jsme dostali mapu s trasou a instrukce. Nejdřív po červené směr Pokličky, poté po modré směr Průsečná skála, pak po zelené, hlásit se v bodě Pod Drnelíkem, možnost zajít na Housku a zpátky po červené. Však jednoduché ne ;-)?

Tak jo, přikurtovat psy a za velkého veselí huráááá do světa. Lucce se ti její tři na šňůře zdáli málo, tak jsem jí přikurtovala i Jasmínu a využila toho k focení psů. Tak si takhle jdeme a už na začátku bylo jasné, že to bude pecka. Tu psi zamotaní. Rozmotat. Tu úprava pásu. Tu zase motanice z vodítek. Tu úprava oblečení... Veselice pokračuje. Až mě je divné, proč jsou všude kolem jenom zelené značky ;-). Koukáme do mapy a nacházíme se v Boudecké rokli. Chvíli uvažujeme jestli půjdem dál, protože k Průsečné skále cesta vede. No jóó ale já chci vidět Pokličky. Takže otočit a směrem vzad. Další dvojice se psem (taktéž zbloudilí, vida - víc se nás napálilo) se udiveně ptá, proč se vracíme. Další motanice vodítek a rozuzlování. Jasmína putuje zpátky na můj opasek. A můj držkopááád - Jasmína proleze pod závorou, já taky ale batoh se tam jaksi nevzešel ;-). Takže po dobré 3/4 h cesty jsme zase zpátky skoro na začátku (chci přece vidět ty Pokličky). No jooo, jenže kde jako je tady červená? To je značení teda. Všechny možné barvy a červená nikde. Telefonát. Jo aháá doleva. No dobře tak jo ale značit by to teda mohli na tom rozcestí. Cedule Pokličky nahoru. A tak dobře, po schodech nahoru. Zlatá Rokle, tam byl lepší terén :-). Juhúúú máme je. A kde jsou plíce? Najít, vydýchat, pokus o společné foto (taky sranda na víc než pár minutek). A jde se dál. Chýše z klacků. Vyfotit. Lucka svým psím spřežením při focení málem stržená do malé rokle (jééé paničko tam je něco zajímavého, letíme se podívat). Já zas málem přizabitá od Jasmíny při vylézání z chýše (jééé paničko já chci za nimaaa), Marcelka skoro přizabitá mým batohem (jééé ony ty popruhy asi chtěly víc stáhnout). Nu vtipná pauzička. Tak hurá dál. Takhle jsme se zastavili ještě párkrát, v podobném duchu. Kolem Průsečné skály jsme taky šli. Až jsme se zdárně (a na první pokus) napojili na zelenou. Tam cesta probíhala celkem v klidu, bez nějakých průtahů. Teda až ke konci, takový malý fuňící kopec. Funící kopec s plnými břichy, protože na louce pod ním jsme si dali občerstvovací pauzu (no jooo, copak se někdo z nás podívá do mapy a jak jsme měli vědět že tam bude kopec?). Rozcestí Pod Drnelíkem a možnost zaběhnout na Housku. Tak vzhledem k tomu, že jsme si zpočátku zašli v Boudecké rokli, je to jasné. Housku škrtáme (chceme přece dojít za světla a jak říká Marcelka, Houska je stejně hnusná ;-)).

Dokonce se napojíme na první pokus na červenou tím správným směrem (děláme pokroky). Poté následuje jedna psí mela s foxem (naše skupina zastává názor, že naši si rozhodně nezačali). Taková jedna nepříjemnost celé cesty. Nikomu nic, psi všichni vpohodě a hurá sešup dolůůůůů. Teda hurá jak pro koho. Lucka celou dobu krotila Dastíkův temperament (asi usoudil, že by byla paráda kdyby panička jela po zadku). I tohle jsme všichni přežili ve zdraví.  A na to se napijem (placatka Becherovky, zajistila Marcela). A teď už jenom kolem jízdárny v obci Laka (pokochat se koníčky), za zatáčkou k rybníku. Krásný rybník, ale radši řešíme, kterým směrem teď. A jdeme po silnici. Většina psů vzorně (ti co nešli - dle názoru paničky - vzorně, byli umravněni). A sláva, došli jsme do Ráje :-). A tam hospoda, kde už všichni ostatní dávno baští něco dobrého. My usuzujeme, že s naší smečkou do hospody by byla sebevražda. Lucka nahlásí že jsme přežili a jdeme k autu. Už jenom 1,5 km a náš cíl u auta ve Vojtěchově. Ha a tam si vpohodě stihneme dopít a dojíst zásoby, chvilku počkáme a nakonec ještě nakoupíme přetahovadla! V kufru jednoho auta jich je pořádný výběr :-).

Na tenhle výlet nikdo z nás jen tak nezapomene a můžeme si přát víc takových! Kolik jsme ušli netušíme, snad kolem 15 km? A že nám to trvalo dýl? Kdo nezažil nepochopí. Za ty zážitky to rozhodně stálo! 

Dokumentace zde :-), mapka tady.

Zatímco Igi musí dodržovat klid, Jasmína se snaží udržovat dobrou reputaci naší smečky :-). Jezdí po výletech a různých akcích. Občas, aby si holky nezáviděly, zůstatnou obě doma s pánečkem a já vyrazím sama. Takže co se za tu půlku listopadu u nás událo...

29.10. VII. Memoriál Karla Grünwalda - coursing

Sice konec října, ale rozhodla jsem se ho zařadit do naší listopadové aktualizace. Běhalo se tradičně v Kralupech nad Vltavou na pěkné trati. A řekla bych už tradičně se tam potkala prima partička lidí. Vyšlo i počasí, organizace byla mimořádně dobře zvládnutá a závod odsýpal jako hodinky. Jasmína běžela s Bibi oba běhy velmi vyrovnaně, na holky byla radost pohledět. Až jsem litovala, že jsem si s sebou nevzala foťák. Holky se ani ve výsledku moc nelišily, Jasmína nakonec získala o nějaký ten bodík víc a skončila tedy ze dvou PRT na tom přednějším místě. Aspoň máme pěkný pohár, Lucka už jich má dost ;-)). Naši (asi jedinou) památnou  fotku  nám pořídil pan Josef Holub, děkujeme :-).

5.11. MVP Praha

Holky letos už mají dávno výstavní prázdniny a já si myslela (naivně), jak si jednou bez psů tu výstavu užiju. Cha... Smutně musím zkonstatovat, že na Výstavišti v Letňanech bylo víc než dost pocítit těch pár zbývajících hal stále v rekonstrukci. Kruhy byly na sebe naplácané, v uličkách se nedalo pořádně projít, chaos občas vládl celým areálem. Zejména v té části, kde se vystavovali PRT. Nejlepší to bylo venku (pomineme-li obložené stánky s jídlem a pitím ;-) ). Tam se dalo pořádně nadechnout. V hale, kde jsem si chtěla pořádně nafotit MOK sice bylo poměrně dost místa, nicméně tam zase bylo šero až běda. Takže jsem celý den strávila pobíháním mezi halami (o tom že si vychutnám i další plemena si můžu nechat jenom zdát) a v tlačenicích.  Tu a tam jsem stihla prohodit pár slov se známými tvářemi (ale opravdu jen pár slov, bylo to všude nějaké náročné). Úroveň posuzování parsonů mnou také trochu otřásla, zrovna tak jako některé typy psů. Podtrženo sečteno, jsem opravdu ráda, že jsem tam nebyla se psy! A těm, kdo to zvládli bez úhony a ještě si odnesli navrch tituly opravdu gratuluji. Pár fotografických úlovků najdete jako vždy u mě na rajčeti. A maďárkům se fakt omlouvám že tam někteří chybí (rozmazané čmouhy ,které se nedaly použít) a za tu barevnou zkreslenost (v tom šeru se mi to líp bohužel nepovedlo).

>>foto PRT<<        >>foto MOK, JRT a něco navíc<<

Draháň je momentálně nej

Tak ta se stala super místem pro vylítání smečky. Dastík nám ty bílé nejdřív prožene, Jasmína individualistka si často chodí po svém (tedy po myších dírách). Nakonec je Lucka dorazí házením balónku, my se cestou zpátky stavíme na nákup a je nám všem hej. Draháň je parádní v mlze, v odpoledních paprscích i za běžného denního světla (to jsem ale neměla kartu do foťáku takže dokumentace zde žádná).

12.11. Seminář "Výživa psů"

A na ten jsem se moooc těšila. Už to budou skoro dva roky, co krmím kompletně syrovou stravou. A musím říct, v přednášce skvělé Pavlíny Vazdové, dlouholeté chovatelky a poradkyni ve výživě psů, jsem se opravdu našla. Nebarfuju, prostě krmím syrovým :-). Přesné. Neřídím se striktně tabulkami, nepřepočítávám žádné hodnoty a psi výborně prospívají. Držíme se pár zásad a zdravého rozumu. Skvěle zorganizovaný seminář se konal v příjemném prostředí areálu Toulcův Dvůr a představily se nám i nové zástupkyně našeho dodavatele masíčka pro psy, nyní https://www.bd-yummy.cz. Objevila jsem tam prima věc a tou jsou sušené hovězí plíce. Už žádné kapsy plné piškotových drobků :-D. Plíce nejsou cítit, dobře se lámou a psům strašně moc chutnají. Samozřejmě celému dni kralovala Pavlína, která měla přednášku skvěle přiravenou, obohatila o spousty svých zkušeností a s humorem sobě vlastním nám povyprávěla jak se to vlastně s krmením syrovým má a že se ho fakt nikdo nemusí bát. Stejně jako já není odpůrcem granulí, ale proč zkrmovat průmyslově připravené směsi, když můžeme krmit pestrou syrovou stravou a vždycky víme, co psovi podáváme. Mým psům tento způsob krmení maximálně vyhovuje!

>>foto<<

16.11. a začala faaakt zima

Tohle čarování přírody zbožňuju a tak jsem vyrazila s foťákem. Při té příležitosti jsem i Jasmíně pořídila nějaké aktuální fotky.

17.11. Trénink Ješín - coursing

A že je faaakt zima jsme přesvědčili i na tréninku v Ješíně. Nové místo (a pěkné!), prima kličkovací trať a všechno prima až na tu zimuuuuuu. Takže jsme ve sváteční den pejskům dopřáli jedno kolo, natáhli, pozdravili se s kamarádkami afgánkami a frčeli do tepla. Jasmína s parťačkou Bibi tvoří i na traťi prima dvojku. I přes tu zimu se mi podařilo ulovit pár fotek. Jen naši psi mají zase a jako vždycky ty nejhorší :-D. Je toho zkrátka trochu moc: vypustit psa, najít zmrzlé ruce, něco nacvakat (nejlépe ještě přepnout na blbý režim) a běžet odchytávat psy. Přátelé, příště jeden pomocník povinný. PS: Dastíček to odnesl tuplem, protože se zmítající se Jasmínou u dráhy to ani na to správné naštelování fakt nešlo :-D. A to prosím měl zrovna takovou parádní sparingpartnerku (tu sehnat dopříště...).

Aaaaaaaale záchrana se našla a paní Lucie Kroupová zpracovala fotogalerii a tentokrát jsme měli štěstí, protože její hledáček našel i naše psy. Heuréka :-).